Nevybroušený poklad Albánie: Malebné město, které málem upadlo v zapomnění
Malebné městečko. Vypadá idylicky, že? Ale moc idylicky se v něm nežije. Je jedno z nejchudších míst v Albánii. Vítejte v kdysi hornickém městě Memaliaj.
Městečko Memaliaj se nachází v jižní Albánii v okrese Gjirokastër nedaleko od města Tepelenë v meandru tyrkysové řeky Vjosa mezi až 1500m vysokými masivy, kvůli kterým do něj byla vždy složitější doprava. Tehdy tam totiž nevedla silnice jako dnes.
Memaliaj je mladou aglomerací. Vyrostl kolem dolu na černé uhlí teprve v roce 1947 a byl to takový stát ve státě
Proto je i skanzenem socialistické budovatelské architektury. Ve městě najdete mnoho památníků odkazující na budovatelskou komunistickou historii, ke které zavelel dřívější diktátor Enver Hodža. A to i budov v architektuře reálného socialismu.
Memaliaj se brzy stal průmyslovým centrem. Černouhelný důl, kde se v dobách jeho největší slávy těžilo přes půl milionu tun uhlí ročně, přitáhl do města přes dvacet tisíc obyvatel.
Bylo zde vše: kino, kulturák, hotely, restaurace, nemocnice, obchody, parky... Horníci si tu žili na tehdejší albánské poměry velmi dobře a spokojeně.
Problémem bylo jen hůře dostupné dopravní spojení, kvůli kterému bylo město často odříznuto od okolního světa. A to obzvláště v zimě.
Na konci osmdesátých let přišel pád režimu a s ním i uzavření už nerentabilního dolu bez jeho adekvátní náhrady, takže i bez náhrady pracovních míst.
Město se začalo vylidňovat. Mladí odešli za prací na sever země do Tirany nebo Drače, jiní rovnou emigrovali do Řecka, nebo Itálie, nebo Německa a Velké Británie. Ve městě zůstalo jen pár tisíc starších usedlíků. Žili a dodnes žijí skromně, když hlavně obstarávají místní políčka. Živobytí jim dává zejména zemědělství.
I když se snaží pořádat sem tam folklórní akce a podbízet se i turistům, ti jej zatím příliš neobjevili. Jejich trasy míří spíše do Gjirokastëru, Tepelenë nebo k přírodnímu pramenu Modré oko (Blue Eye).
Městečko ale i tak postupně ožívá. Hornického náměstí i mnoho dalších budov, obchodů i restaurací prošlo rekonstrukcí, začínají se zde konat každoroční festivaly nebo trhy s lokálními produkty. U řeky Vjosa vznikl camping Bujtina Vjosa.
Navíc, Memaliaj obtéká tyrkysová řeka Vjosa, kterou osobně označuji jako alpského typu. Je průzračná a chladivá s bílým vápencovým kamenitým podložím. Radost se v ní koupat.
Ovšem když do něj dnes přijedete, nebude se tam cítit jako zvaní hosté. Místní se na vás budou dívat nedůvěřivě, jakože co tuskara vůbec děláte? Město má nové domy, obchody, i restaurace. Ale ty zejí prázdnotou.
Nedaleký důl je opuštěný, v ruinách jeho budov si jeden Albánec opravuje auto, v okolí jsou pak rozházené další skelety vozů.
Na ulici samého města je také mrtvo, kdyby tam prosvištěl větrem hnaný tumbleweed (taková ta kulatá tráva, co si to šine opuštěným westernovým městečkem), krásně by dokreslil váš první pocit, který hned získáte: prostě město duchů.
Na novém náměstí jsou rozesety židle a stolečky kaváren, ovšem prázdné. Po taktéž prázdných ulicích se potácí jeden divný týpek s nevraživým pohledem, za rohem je starší Albánec, který stojí na chodníku a naopak nepřítomně civí jen tak do země a okopává při tom špičkou svých bot obrubník, pes na náměstí si líně líže kulky a nechává čas svévolně plynout vstříc další, snad vstřícnější budoucnosti. Na tu je Memaliaj připraven. Jen to chce impuls.
Ale to vše má své kouzlo. Je to pure Albania. Gjirokastër, Berat, Permët. To znáte, nebo poznáte, až do Albánie vyrazíte. Ale je to vlastně nuda. Tady je ta pravá Albánie, kterou přeci chcete poznat.
Zastavte se do Memaliaj podívat při svých cestách po Albánii. Dnes už je pohodlně dostupný jen pár kilometrů od Tepelenë. Zažijete ještě jeho starého ducha této země a třeba i zase trochu podpoříte místní obyvatele. I když musíte překonat ten prvotní pocit, že vás tam vůbec nechtějí.
Mapa: